Aktuality

V neděli se počasí umoudřilo a na nás se odpoledne přijela podívat chovatelka Edíka Jára Janouchová. Přivezla s sebou také jeho sestřičku Elinku - tetu štěňátek.

Bohužel babička Dunny se této návštěvy již nedočkala a tak to setkání bylo radostné i bolestné zároveň. Vždyť to jsou její první vnoučata!

Štěňata se velmi ráda nechala chovat a svorně jsme skonstatovali, že jsou po tatínkovi chovací.Na zahradě řádila s tetou, která ale z toho malého nadělení byla docela nesvá.V pozdním odpoledni se holky vydaly na zpáteční cestu do Teplic.

Foto galerie

Po loňském vynechání této výstavy z důvodu rodinných oslav, jsem letos přihlásila Edmonda a rozjeli jsme se kousek od nás do Hradce Králové na Stříbrňák, kde se výstava konala. Prostředí je moc hezké, jen škoda, že kruhy byly příliš blízko u sebe a středová ulička příliš úzká. A přitom je tam místa dost. Snad příště!

A tak po obejití výstaviště a očuchání známých (tentokrát hlavně mých) se Edmond uklidil do auta, kde si pospával. Před námi bylo dost psů jiných plemen a tak jsme se v klidu připravovali  do kruhu. Tentokrát se Edík docela těšil a na pana rozhodčího Otakare Vondrouše se už od vstupu smál. Ochotně i předvedl zuby, což už jen to pro mne znamenalo výhru a v tu chvíli jsem byla v klidu. Posudek máme báječný:

 

Pes dobrého rámce, dobrá hlava, nůžkový skus, dobrá horní linie, korektní postoj a výborný pohyb.

Výborný 1  Vítěz třídy otevřené  Krajský vítěz

 

Edmondova 3 výborná v 10dnech!

 


Tentokrát jsme čekali i na závěrečky, stejně jako většina majitelů ostatních plemen, protože jinak by prostě odjeli bez poháru. A ten je letos obzvlášť pěkný!

Bohužel půl hodiny před finálovkami se spustil liják a vytrvale cedilo až do večera. Nastupovali jsme totálně promočení, doslova z nás všech tekla voda. Psi jsme otírali ručníky a páníčci ti přece něco vydrží! Než jsme se z přípravného kruhu propracovali do finálového Edmond se klepal zimou a já měla suché jen boty. V postoji doslova vibroval. Při odchodu jsme ten pěkný pohár dostali a pak už jen zapsat do PP a hurá domů do tepla a na horký grog. Kupodivu jsem to neodnesla ani rýmou.

Za společnost a fotky (viz galerie výstavy) děkuji Helákovým

Protože jsme potřebovali vyjet do města, vzali jsme s sebou na otrkání alespoň 2 mimina - černě tečkovaného Billiho a broskvového Brilianta. Seznámili se nejen s vnučkou ale i s kocourem Kryšpínem (mainská mývalí), který je jen o málo starší, narodil se 22.1.

foto galerie

Večer u nás pršelo, udělala se zima, zkrátka počasí nic moc ale i tak jsme ráno opět jen sami s Edmondem vyjeli do Ptýrova. Cesta dobře ubíhala jen ten vítr kdyby tolik nefoukal. Nakonec to docela vyšlo, byly jen nějaké malé přeháňky. Areál mne překvapil svou rozlohou, je velmi prostorný, jen škoda, že ačkoliv zde okolo jsou pěkné louky nesmí psi kvůli koním běhat na volno.

Přijela posuzovat polská rozhodčí paní Dorota Zabek, která chová dalmatiny - CHS KONTRADOMINO. Byla jsem zvědavá jak u ní uspějeme.Do otevřené třídy nás nastoupilo 5, dostali jsme pěkný posudek a známku výborný 4. Celý den probíhal v báječné a klidné atmosféře, potkali jsme spoustu známých které jsme již delší dobu neviděli. Edmond tu měl i svoji favoritku Izzy a jako vždy se od ní nechtěl ani hnout a jiného psa k ní nechat přiblížit. Všechno povídání se (jak jinak) točilo kolem našich puntíkatých mimin. Oni byli zvědaví a já zas sbírala rady a rozumy. Při dobrém obědě v místní restauraci jsme s Kramlovými probrali  i měření sluchu v Brně, které tam vloni absolvovali. Jen mne utvrdili v rozhodnutí jet do Brna místo Prahy. Po skončení výstavy ještě probíhala bonitace a pak jsme se po rozloučení vydali na zpáteční cestu.

fotky v galerii výstavy.

 

Po půlroční přestávce jsme  s Edmondem absolvovali výstavu - tentokrát krajskou. Očekávání žádná nebyla neboť Edík byl doma totálně nesoustředěný na jakýkoliv trénink. Připadalo mi, že má hlavu plnou mimin a tak jsme se jeli mezi "dospěláky" hlavně odreagovat a zároveň nasát výstavní atmosféru před nedělní Klubovou výstavou DK v Ptýrově. Plemena byla v nástupu do kruhu proti katalogu přeházena, měli jsme nastupovat jako třetí a já se již viděla v poledne doma u štěňat. Skutečnost byla úplně jiná, před námi bylo asi 50 psů. Moje nervozita s časovou ztrátou narůstala. Edmond si z toho kupodivu nic nedělal a tak jsme přivezli V1 Vítěz třídy otevřené a Krajský vítěz. O nejlepšího jedince plemene ho už ale mnohem víc zajímala fena než nějaké běhání a tak jsme se po vyzvednutí krásného poháru (foto výstavy) a pozdravení holek Hejtíkových, které dnes vystavovaly barzoje, rozjeli domů. 

Stránky