Krajská výstava psů Kladno 29.7.2023
Dalmatin (5/4)
Rozhodčí: paní Olga Dolejšová
Třída vítězů :
JCh, Ch Easy Money iz Terletskoy Dubravy (Ch Alphadirato Knighted King x Ch Cesna iz Terletskoy Dubravy) Výborná 1, Vítěz třídy, Krajský vítěz
Chovatel: Irina Petrakova
Majitel a handler: Monika Mahelová
Dnes jen pár fotek před vystavováním
A pár po výstavě s pohárem.
Dnes jsme vyrazily v poklídku, žádný spěch, bylo napsané časování v kruhu, paráda. V Kladně jsme byly s hodinovým předstihem. Po chvíli objíždění se mi podařilo zaparkovat před kulturákem. Super. Mony zůstává v autě a já jdu zjistit situaci vevnitř. V Kladně jsem byla jednou, ještě na stadionu. Řekla jsem že tohle už ne. Tehdy tam byly takové zmatky, nikdo nevěděl co půjde dál do finálovek, půlka lidí to prošvihla. Nebylo místo na projití, kenely byly všude.
A teď zpět k dnešku.
Nechala jsem se ukecat ať nahlásím. Naštěstí jsem přihlásila jen Moňďu, blbý nápad vzít Fifinku do čestné jsem zavrhla , asi mě něco osvítilo . Kruhy malé, dobře je to většinou po jednom, top byly nalepené koberce. Info kde dostanete číslo nebylo nikde, v kruhu nevěděli, takže vystát řadu mezi těmi co čekají na zapsání do PP, jo fajn je to tady. Dostávám obálku, je v ní číslo a diplom s místem má hodnocení a posudek. Ale to nikdo neřekl. Bohužel ti co byli na první výstavě byli zmatení jak lesní včely. Honem od kruhu pro ten papír z obálky a dovnitř. Nervózní majitel = nervózní pes. Vracím se ke kruhu, tam všichni v klidu, paní rozhodčí velice příjemná, vedoucí kruhu ze které jen lilo vedrem taky. Můj obdiv. Obhlížím kam dát boudičku, židli, věci. Vracím se k Mony. Vykládám jí že to zkusím někde rozložit a pak už půjde i ona. "Rakev“ plná výstavních krámů je dneska úplně k ničemu. Do batohu tahám výstavní vodítko, číselník, vestu a pamlsky. Beru malou kenelu od Dáši, židli ani nepokouším . Vracím se do kulturáku, jupí, někdo od našeho kruhu již odešel a na lavici je místo. Přesně na Moni kenelu. Připravím a jdu pro mladou do auta, ještě vyvenčit a na místo ke kruhu. Ona v otevřené kenele, já sedím na jejím kraji. Dobrá socializace. Jen lituji štěndo od nás, první výstava a takový zmatek, panička říká že jde taky poprvé, mrně teda vlastně už dorost to zvládá úplně s klidem, je to i o bezvadném přístupu paní rozhodčí. My dalmíky uzavíráme , veteránka není. Ještě proběhnout o Krajského a dnes je náš. Čekáme na závěrečky. Mony jde do auta, sice to vevnitř dává na jedničku ale bude mít klídek. Venku začíná pršet a bouřit. Jdu zapsat výsledky když už máme kam. Fronta až pod schody. To je minimálně na hodinu. To fakt ne. Nahoře píše jedna paní, lituji ji , to se nedá zvládat bez protestů čekajících. Já nesmím nikde chybět, ne to si dělám blázny, ale nabízím pomoc a jdu psát. Stejně bych čekala. Další šoky mě ještě čekají. Sháním tužku. Nemají. Dobře, prohledám batoh, někde byla a mám. Razítko v poho že je jedno, to si půjčíme. Ale muselo by být vidět. Jiné není. Konečně fronta zmizela, asi po hodině, nechávám zapsat Mony. Za chvilku bude finále, jdu pro mladou a čekáme. Že jsou někteří majitelé sebestřední vím dávno, i tak mne to někdy překvapí zas a znovu. Finálovky zase chaos. Přípravný kruh chybí, kudy dovnitř, tudy ven. Hrůza. Všechno jde, nastupují mladí. Je jich tolik že si málem šlapou na záda. Ještě že pan rozhodčí z toho udělá estrádu, všichni běhají kolem dokola, malí, velcí, jedno jak, pan rozhodčí jde k zemi aby si vybral, nechá si jich 5, ostatním děkuje. Připadám si jak ve Splitu když se večer před závěrečkami tancuje. Zlatý Hradec. Taky oceňují jen 3 mladé, ale vyberou si po skupinách, někde 1, někde 3 a pak jdou jako výběr a zadají 3 na pořadí. Všichni Krajští vítězové psi, znovu masakr. Aspoň běhají. Pak na závěr feny. Paní rozhodčí zjišťuje ve chvíli kdy je půlka fen v kruhu že bude vybírat tu nej . A ani neběháme. Jen stojíme jak blbky, hlava na hlavě, aby nás ani nepřelétla pohledem. Tak nic. Kudy jsme vlezly, tudy lezem ven . Asi jsme z těch štastnějších protože jsme stihly dostat pohár. Co lidí zůstalo na finále. Bohužel tohle je odradí příště zůstat, nebo i hlásit, za tu dobu čekání už jsem taky mohla být doma. Ještě že jsem byla sama, tohle Toníkovi vadí víc než mě a nechce pak zůstávat, že to je totálně zbytečné.
V 7 večer jsme se konečně doplácaly domů, honem psí bašta a už to všechno spí. Teda nejdřív jí dali kartáč že byla sama.
Jo a Kladno asi opět řadím mezi výstavy kam ne.
.
